Amazoňan modročelý Aestiva
14.8.2010 som kúpil od pána Černého z B.B.pár amazoňanov modročelých . Vtáci majú malú kozmetickú vadu, chýbajú im jeden až dva pazúriky, ale vôbec to neni na škodu, nakoľko krásne harmonizujú a sú práve v toku.V prvý deň navštívili šikmú búdku.
Niečo o Amazoňanoch modročelých:Amazoňan modročelý
(Amazona aestiva)
Úvod
Amazoňan modročelý, papoušek původem z Jižní Ameriky, konkrétně pak Paraguaye a Argentiny. Se svou velikostí okolo 40 cm řadí mezi velké papoušky. Ve volné přírodě své domoviny se mimo hnízdní sezónu amazoňané modročelí shlukují do velkých hejn, ve kterých nalétávají do lesních porostů, kde se živí různými plody stromů, jejich výhonky, bobulemi, ořechy, apod. A na pole, kde způsobují zemědělcům značné škody. Ve velké oblibě mají především pomerančové plantáže. V době hnízdění se tato hejna, čítající mnohdy i stovky kusů, dělí na páry. Ty se rozlétávájí do lesů, kde hledají duté, vyhnilé kmeny, či větve stromů, vhodné k hnízdění. V důsledku odchytu a vývozu těchto ptáků v do Evropy a Spojených států, v období druhé poloviny 20. století, došlo k jeho vyhubení a úplnému vymizení z přírody, z některých lokalit jeho výskytiště. V dnešní době je jeho odchyt a vývoz zakázán.
Pohlavní dimorfizmus:pohlavní dvojtvárnost se u modročelých amazoňanů nevyvinula, stejně jako u většiny ostatních amazoňanů a chovatelé se tak musejí spoléhat na určování pohlaví pomocí metody DNA. Až na některé chovatele, kteří vypustí několik ptáků do jedné voliéry a dají jim možnost přirozeného výběru partnera a spárování. Ale nejspíš ne každý z nás má takové finanční možnosti, aby si mohl dovolit párovat amazoňany tímto způsobem. Proto se většina chovatelů spoléhá na DNA metodu, která je u nás hojně rozšířena a používá se pro rozlišení pohlaví u většiny středně velkých a velkých papoušků, s nevyvinutým pohlavním dimorfizmem. I u těchto amazoňanů, stejně jako u většiny ostatních papoušků platí, že samci bývají obvykle mohutnější a pestřeji zbarveni než samice, avšak všimnout si takovýchto detailů a dokázat podle nich rozeznat samce od samice ve větším hejnu, či v přepravce na burze je takřka nemožné. Peří těchto amazoňanů je převážně zelené, některá pera mívají černé lemování Čelo, jak už sám druhový název napovídá je modré, temeno, okolí očí a brada jsou žluté. Žlutá jsou také pírka na loktech, letky jsou modro fialové, ocasní pera nažloutlá. Samice jsou zbarvením zcela totožné se samci. Mláďata se zbarvením velmi podobají dospělým jedincům, avšak jejich modré a žluté zbarvení v oblastech hlavy není tak rozsáhlé, jako u zmiňovaných dospělých ptáků.
Chov a odchov
Jako většina velkých papoušků, i amazoňané modročelí pohlavně dospívají ve věku tří let a stávají se tak chovu schopnými. Úspěšný chov a odchov ovlivňuje mnoho faktorů. Mezi ty zásadní se řadí harmonizující chovný pár, voliéra, krmení, hnízdní budka a mnohé další, jako je například i klid v hnízdním období. Tito amazoňané byli v minulosti ( kupodivu ) úspěšně odchováváni i v klecích o rozměrech nedosahujících ani dvou metrů. V dnešní době jsem se s takovýmto chovem u chovatelů již nesetkal. Většina preferuje voliérový chov, ve voliéře dělené na vytápěný krytý prostor, ve kterém papoušci většinou i zimují a výlet, který krytý nebývá. Rozměry obou částí voliér se u různých chovatelů liší, obvykle však krytá část mívá 2, 5 x 2 x 1 m ( délka x výška x šířka ) a výlet 3 x 2 x 1 m. Velikosti voliér mnohdy záleží na prostorových a finančních možnostech chovatelů. Jelikož amazoňané pochází z tropů, nejsou zvyklí na naši tuhou zimu a vyžadují tak v zimním období přitápění ve voliérách. Zde se chovatelé dělí na dvě pomyslné skupiny, lišící se v názorech na přitápění. První skupina přitápí v ubikacích až na teplotu okolo + 15° C. K této skupině se osobně také přikláním a v podobných teplotách přezimuji své aratingy. Druhá skupina přitápí jen na pár stupňů Celsia nad nulou. Tyto teploty považuji za opravdu nízké.
Do vytápěné kryté části se obvykle umisťuje hnízdní budka. Ta bývá obvykle okolo 70 cm vysoká a průměr její základny při použití kmenu bývá okolo 40 cm. Chovatelé, kteří používají budky prkenné, používají k jejich stavbě velmi silná prkna z tvrdého dřeva, aby je papoušci tak snadno nezničili. Někteří dokonce umisťují okolo vletového otvoru, který mívá obvykle okolo 14 cm v průměru, oplechování, aby papoušci budku nerozebírali z těchto míst.
Chovná sezóna u těchto papoušků, pokud nehnízdí ve vytápěných prostorách přes zimu, začíná na jaře. Samice snese do připravené budky obvykle 3 – 5 vajec, která následujících 25 dní zahřívá. V období inkubace samici obvykle chodí krmit samec, avšak jsou známy případy, kdy začal být samec na samici v tomto období nadměrné agresivní a musel být od ní izolován. Mláďata zůstávají po vylíhnutí ještě přibližně 8 týdnů v budce. Následně vylétávají a jsou i nadále krmena rodiči. Zcela samostatnými se stávají po dalších několika týdnech. Takováto mláďata se doporučuje od rodičů odstavit, jelikož by mohlo dojít k útokům na ně, ze strany agresivního samce.
Krmení
M. Vašíček ve své knize doporučuje krmit amazoňany modročelé co nejpestřejší stravou a to celoročně, ne jen v období hnízdění. Směs semen by měla obsahovat slunečnici, lesknici, kardi, oves, proso, pšenici. Tato směs se dá podávat také naklíčená. Chovatelé často stravu zpestřují o ořechy a plody různých stromů. Každodenně by v jídelníčku těchto ptáků nemělo chybět ovoce a zelenina. Chovatelé se shodují na tom, že amazoňané jsou vděční za jakékoliv ovoce, které se jim předloží a nemusí jít nutně o drahé, kupované, tropické ovoce, ale nepohrdnou ani plody z našich zahrad, ať už se jedná o jablka, hrozny, třešně, apod. Neměly by se také opomíjet vaječné směsi a míchanice, kterých dnešní trh s krmivy nabízí dostatek.
text – Lukáš Procházka
foto – Věra Procházková
literatura – M.Vašíček – Amazoňané a amazónci, R. Vít- článek v časopise Fauna