Amazoňan Kubánsky-Amazona Leucocephala
Dňa 26.3 2011 som si z Čiech kúpil nepríbuzdný pár Amazoňanou Kubánskych-Amazona Leucocephala. Je to odchov 2010. Samec od p. Malíka z Brodku u Prostejova a samička od p.Svobodu z Brodku u Prostejova.
Niečo o Amazoňanoch Kubánskych:Amazoňan kubánský
(Amazona leucocephala)
Výskyt : | Kuba a okolní ostrovy |
Velikost | přibližně 32 cm |
Počet vajec: | 3 - 4 vajíčka |
Inkubační doba: | 23 - 24 dnů |
Velikost kroužku: | 8,5 mm |
Průměrná dálka života: |
Přes 50 let |
Úvod
Amazoňan kubánský, jak již jeho druhové jméno napovídá, je obyvatelem Kuby a přilehlých ostrovů. V této oblasti rozlišujeme 5 poddruhů tohoto amazoňana. Všech 5 známých subspecií se od sebe vzájemně liší zbarvením a velikostí. Nominátní formou je amazoňan kubánský východní (Amazona leucocephala leucocephala), dorůstající se délky až 32 cm. Přirozenou oblastí výskytu pro tento poddruh je východní a střední Kuba. Jemu velmi podobný je amazoňan kubánský západní (Amazona leucocephala palmarum), jež se od předešlého neliší velikostně, je však celkově tmavěji zbarven. Vyskytuje se v západních částech Kuby a na ostrově Isla de Pinos (Vašíček). Další, ze zbývajících tří poddruhů je amazoňan kubánský kajmanský (Amazona leucocephala caymanensis), kterého starší zdroje uvádějí jako amazoňana kubánského většího. Tato subspecie se dorůstá délky až 34 cm, což vysvětluje jeho dřívější pojmenování. Uvádí se také, že je oproti nominátní formě zbarven spíše žluto zeleně. Obývá ostrov Velký Cayman. Poddruh amazoňan kubánský menší (Amazona leucocephala hesterna) by mohl být s nadsázkou brán jako protiklad výše zmíněného amazoňana kubánského většího. Tento se dorůstá délky pouze okolo 30 cm a vyskytuje se především na ostrově Malý Cayman. Posledním, ze zmiňovaných pěti poddruhů je amazoňan kubánský bahamský (Amazona leucocephala bahamensis), jehož přirozené výskytiště je na Bahamských ostrovech.
Kubánci, jak jsou tito amazoňané často, s oblibou svými chovateli zkráceně nazýváni patří k nejdéle známým americkým papoušků. Poprvé byl tento druh popsán už Italem Aldrovandim (1527 – 1605), vědecky ho pojmenoval a zařadil až Linné, v roce 1758. Starší údaje zjednodušeně uvádí, jako přirozené výskytiště těchto amazoňanů, savany a lesy, převážně s výskytem borovic a palem. V těch kubánci hledají dutiny pro svá hnízda. V dnešní době však díky pečlivému pozorování můžeme tuto informaci trochu upřesnit. Amazoňané kubánští vyskytující se přímo na ostrově Kuba obývají především husté pralesy, kam byli zatlačeni civilizací. Místo toho na Bahamských ostrovech jsou přirozeným prostředím pro tyto ptáky lesy listnaté a borové. Na Kajmanských ostrovech se vyskytují v oblastech horských hřebenů a příležitostně zavítají do zemědělsky obdělávaných oblastí, uvádí Sibley a Monroe.
Ve volné přírodě se tento druh amazoňana shlukuje do menších hejn, která v období hnízdění a vyvádění potomstva, po párech opouštějí. Kubánští amazoňané hnízdí především v hlubokých dutinách stromů, nejčastěji palem. Hnízdiště se vždy nacházejí u vodních ploch, či toků. Zajímavostí populace žijící na ostrově Abaco, jsou hnízda vyhloubená do země, do vápencového podkladu (O’Brien). Typické pro tento druh je, že se do zvolené hnízdní dutiny s oblibou vrací i po následující roky, mnohdy po celý zbytek života. Led a Patricia Bradleyovi pozorovali tyto amazoňany po tři léta na Kajmanských ostrovech a výsledkem jejich sledování bylo, že v těchto oblastech nemají amazoňané dostatek přírodních dutin a tak často hnízdí v dutinách po datlech, které si upravují. Pozorovatelé dokonce zaznamenali hnízdo v dutině v s vnějším průměrem pouhých 20 cm (!). Potravou těmto ptákům v jejich domovině jsou dužnaté plody stromů, ovoce, výhonky rostlin, ořechy, různé bobule a také semena borovic. Zmínka o lovu těchto amazoňanů, pro velmi chutné maso, ale také kvůli škodám, páchaným na plantážích pochází již z konce 19. století (Grahl). Vlivem tohoto lovu a také vlivem vykrádání hnízdních dutin, za účelem ochočování mladých ptáků a jejich následným prodejem došlo téměř k vyhubení tohoto druhu v jeho přirozeném teritoriu. Proto byl v roce 1967 zařazen mezi kriticky ohrožené druhy (I CITES) a jeho odchyt a vývoz byl zakázán. V roce 1988 bylo na Kubě napočítáno pouhých 5000 kusů tohoto amazoňana (!). Později se naštěstí ukázalo, že pravdivost této informace byla poněkud nadsazená. V dnešní době se ve volné přírodě vyskytuje populace čítající minimálně dvojnásobek měření z roku 1988 a její stav i nadále stoupá. Velikou zajímavostí je, že za minulého režimu byl tento amazoňan v našich chovech, stejně jako v chovech jiných zemí východního bloku poměrně rozšířen. To díky spolupráci SSSR a Kuby. V zemích západní Evropy byl v těchto letech amazoňan kubánský velmi vzácný.
Pohlavní dimorfizmus: Pohlavní dvojtvárnost se u amazoňanů kubánských nevyvinula. Obě pohlaví jsou tedy zbarvena převážně zeleně. Zelená pírka jsou lemována tmavě, s modrým nádechem. Temeno, čelo a oblast okolo očí jsou bílé. Hrdlo a líce jsou většinou červené, někdy s růžovým nádechem. U některých ptáků toto zbarvení přechází i na břicho. Příuší je zbarveno černě a výrazně tak kontrastuje s bílou barvou na čele a okolo očí. Okraje křídel jsou modré. Ocas zelený, kořeny vnějších per ocasních jsou červené. Břicho je u některých ptáků zelené, u jiných červené, mnohdy zbarveno až do fialova, nebo purpurově. Mnoho chovatelů v dnešní době upřednostňuje do svých chovů ptáky, se sytě červenými břichy a jsou za ně schopni zaplatit i mnohem více, než je průměrná cena tohoto ptáka. Vašíček ve své knize uvádí, že pohlaví u těchto ptáků lze určit podle velikosti těla, hlavy a zobáku, nikoliv však podle zbarvení. To proto, že mezi všemi zmiňovanými subspeciemi, jsou značné variabilní odchylky, které vedou k omylům při určování pohlaví. Mnozí chovatelé dokážou u svých ptáků rozeznat pohlaví podle chování. A. Němec uvádí, že samice je oproti samci znatelně živější a hlučnější. Mladí ptáci jsou velmi podobní dospělým, lemování per však není tak výrazné a jejich šat celkově postrádá sytost barev ptáků dospělých.
Chov a odchov
I přes to, že odchov amazoňana kubánského nepatří k nejjednodušším, zmínka o jeho prvním docílení v zajetí, je datována už do roku 1922, do Japonska. U nás se první odchov podařil v roce 1973 u Oravce. Nicméně, beze snahy o jakoukoliv diferenciaci národů se domnívám, že k tomuto odchovu došlo na Slovensku, jelikož zmiňovaní ptáci uměli, mimo jiné, vyslovit pozdrav: Dobrý deň. Zmínku o prvním odchovu přímo v České republice se mi bohužel nepodařilo dohledat.
Amazoňané kubánští obvykle pohlavně dospívají ve věku 3 let. Jedná se však o ptáky velmi náročné na výběr partnera. Jako nejjistější se jeví metoda vypuštění několika ptáků společně do jedné voliéry, kde se sami spárují. V opačném případě mohou žít po boku jeden druhému i přes deset let, avšak bez jakékoliv snahy o hnízdní aktivitu. Většina z prvních, u nás chovaných kubánců byla z odchytu. Takoví ptáci si většinou i po dovozu udržovali skvělou kondici, hnízdili však většinou až po pěti letech. Dle Nedělníkových poznatků se velmi lišily odchovy ptáků z odchytu a ptáků z druhé generace. Především, ptáci z druhé generace úspěšně hnízdili už v druhém roce života. Průměrně snášeli o jedno vejce více, inkubační doba byla nepatrně kratší a mladí ptáci opouštěli budku v průměru o pět dní dříve.
Pro chov těchto amazoňanů by měla být dostačující voliéra o rozměrech 3x1x2 m (výška). Vzhledem k tomu, že jsou amazoňani výborní letci, se menší rozměry nejeví jako vhodné. Takováto voliéra by neměla postrádat krytou část, kde se mohou ptáci ukrýt před nepřízní počasí. Jelikož jsou amazoňani původem z tropických oblastí, nejsou aklimatizováni na naši zimu. Tudíž vyžadují přitápění v zimních měsících. Ideální teplota je okolo 12°C. Zimovat se dají ve vytápěných částech voliér, nebo v menších klecích v domovních místnostech. Oravec je například zimoval v kleci o rozměrech 100x100x120 cm (výška).
Na budky nejsou tito ptáci nijak nároční a chovatelé s úspěchem používají budky o různých rozměrech a tvarech. Vhodnou se zdá být kmenová budka o vnitřním průměru 30 cm a výšce alespoň 60 cm, s vletovým otvorem o průměru 10 – 12 cm.
Chovná sezóna začíná většinou po přemístění ptáků do venkovních ubikací, někdy koncem dubna a začátkem května. Samec v toku, se staví do přímé strnulé polohy, svěšuje křídla a uklání se. Brzy také krmí samici a je možno pozorovat páření. Většinou okolo 14 dní po páření začíná samice snášet vejce. Ta snáší obden. Z. Pichlík však vypozoroval, že k odchovu a snůšce vajec nemusí dojít, ani když se ptáci krmí a páří. Když už dojde ke snůšce, samice většinou spolehlivě sedí a vejce zahřívá. Inkubační doba je udávána v rozmezí 23 – 24 dnů. Další problémy však nastávají po vylíhnutí mláďat. U Oravce kubánci poprvé zahnízdili v roce 1973. Ze tří vajec se vylíhla dvě mláďata. Jednomu však rodiče asi v 10 – 12 dnech ukousli zobák a zbylé mládě úspěšně odchovali. Následující rok se ze tří vajec vylíhla tři mláďata. Dvěma byly opět ukousnuty zobáky, třetí mládě proto bylo odchováno u rozel pestrých (Platycercus eximius) a následně ručně dokrmeno. V roce 1975 se ze čtyř vajec vylíhla čtyři mláďata. Chovatel však brzy zaznamenal ukousnutý zobák u jednoho z nich. Zbylá mláďata proto odebral a dokrmil. Rok 1975 byl pro Oravce velmi úspěšný, jelikož všechna mláďata (3) úspěšně sama opustila budku. Chovatel je ale musel záhy odchytit a dokrmit, protože se o ně rodiče už nadále nestarali. V následujícím roce však rodiče opět mláďatům ukousali zobáky. U Schenka se rodiče o mláďata starali pouze tři týdny. Poté musela být mláďata podložena páru korel chocholatých (Nympicus hollandicus). U jiného chovatele byla mláďata vyvedena bez problémů z budky. Dospělí ptáci byli ale natolik rozrušeni poletováním svých potomků, že jim začali škubat peří na hlavách. Mláďata byla opět odebrána a dokrmena. Zajímavý způsob dokrmování doporučuje, je – li to nutné J. Král. Jedná se o dokrmování z úst. Tato metoda není příliš hygienická, ale používali ji i domorodci, kteří vybrali mláďata z hnízda, za účelem dokrmení a ochočení. Tato metoda, jak sám autor tvrdí, je velmi náročná. Krmná směs má být rozmanitá. Král uvádí např. rozkousané ořechy, ovoce, piškoty, nastrouhanou mrkev apod. Tyto ingredience se smísí se slinami a jsou podávány mláděti přímo do zobáku. Po čtyřech týdnech takovéhoto krmení již přijímá mládě potravu bez problémů ze lžičky. Amazoňani kubánští jsou dlouhověcí ptáci a jsou také plodní do hodně dlouhého věku. Známy jsou případy i čtyřicetiletých ptáků, úspěšně vyvádějících potomstvo.
Jedná se o ptáky, kteří se dají velice snadno ochočit a naučit mluvit. Podle H. Dosta se snadno ochočí i starší, dovozoví ptáci, což je například u papouška šedého nemožné. Vašíček u Jandeka pozoroval amazoňana kubánského, hrajícího si na podlaze s asi pětiletým chlapcem, aniž by mu ublížil.
Krmení
Kubánci chovaní v zajetí nejsou na stravu nijak nároční. S oblibou přijímají kukuřici a obilniny v mléčné zralosti, senegalské proso v klasech, burské, vlašské, nebo lískové oříšky. Velice oblíbené je ovoce. Vašíček ve své knize zmiňuje i meruňky, které mi aratingy odmítají brát. Důležité jsou i větve k okusu. U Dosta be problémů přijímali star pšeničné pečivo. Dundrová (1969) podávala svým amazoňanům i běžnou lidskou stravu. Rohlíky namočené v kávě, cukrářské výrobky, knedlík s vajíčkem, uzené maso a veškeré uzenářské výrobky patřily k běžné potravě zmiňovaných amazoňanů. Již tehdy to chovatelé odmítali a v dnešní době už víme, že takovouto stravou můžeme našim chovancům více uškodit, nežli prospět.