Žako
Papoušek žako, slovensky Papagáj sivý, anglicky Grey parrot, dosahuje cca 33 cm. Má bledě šedou barvu a na hlavě a na krku má pera s bílošedým lemováním. Jeho břicho je tmavě šedé, kostřec světle šedý. Letky ruční má takřka černé a obličej bělavý. Ocasní pera a ocasní krovky jsou červené.
(Psittacus arithacus)
Výskyt: Středozemí Afriky
Papoušek měří 30 cm
Papoušek žako se dělí na dva poddruhy: papoušek žako velký a papoušek žako liberijský. Dříve se žako dělil na 3 poddruhy, ale nyní se toto dělení už neuznává.
Žako – neuvěřitelně nadaný papoušek
Žakové se řadí mezi nejoblíbenější pokojové papoušky, protože dokáží být opravdu milí, přítulní a navíc učenliví.
Je považován za jednoho z vůbec nejnadanějších ptáků, protože ho lze naučit opravdu složitým úkonům (poznávání barev, rozlišení až tří osob, počítání, pískání celé písně, napodobení kašlání, pláče aj.). Každý papoušek však takový není a u každého tvora je nadání rozdílné. Samozřejmě záleží i na rozvíjení talentu.
Patrně nejznámější Papoušek žako je sameček Alex, který se svou majitelkou Dr. Papperbegrovou žije už přes 20 let. Alex dokonce absolvoval testy inteligence a zjistilo se, že má inteligenci asi 8letého dítěte (počítá do šesti, odečítá, pozná cca 100 předmětů, tvary, barvu, materiál a splete se jen v malém počtu případů).
Papoušek žako na svobodě
Papoušek žako je rozšířen v Africe, konkrétně například v Ugandě, Kongu, Tanzánii či Libérii. Vyskytuje se v lesních oblastech, hustých pralesech a mangrovových lesech podél pobřeží a břehů řek. Nejvíce se zdržuje v těch oblastech, kde roste palma olejová.
Vyjma doby hnízdění se Papoušci žako shlukují do větších hejn a pak společně nocují na vysokých stromech. Časně zrána, když je ještě šero, odlétávají ptáci společně za potravou.
Papoušek Žako létá velmi rychle. Když zahlédne dravce, začne úzkostlivě a pronikavě křičet a snaží se rychle odletět. Pro papoušky žako představuje největší hrozbu samotný člověk – tedy domorodci, kteří vybírají z hnízd mláďata a pak je prodávají obchodníkům.
Papoušek žako v zajetí – chov
Papoušek žako se do Evropy dováží již od 16. století. Před první světovou válkou byli Papoušci žako dováženi do Evropy i Ameriky ve velkém, ale dříve to bylo prostřednictvím transportu na lodi a v nevyhovujících podmínkách, takže spousta z nich na následky toho po dovozu uhynula.
Přivykání žaka na nové podmínky
Někteří žakové umí být pěkně zlostní a ukřičení. Pro ochočení je určitě vhodnější mladý pták, než starší jedinec. Papoušek žako nesnáší změnu prostředí moc dobře. Ze začátku se proto bude chovat plaše, nedůvěřivě a ostražitě. Nemusí dokonce 2 - 3 dny přijímat potravu. Takového papouška zbytečně nevyrušujeme a nestresujeme svou přítomností. Jakmile si začne přivykat, můžeme mu věnovat více pozornosti. Na žaka hodně mluvte a podávejte mu z ruky pamplsky – tak si zvykne, že ruka není nepřítel. Rozvinout své nadání může až papoušek, který je klidný a důvěřivý. Výsledků v učení se můžete dočkat za různě dlouhou dobu a někdy také vůbec ne. Nejprve je začněte učit jedno slovo a to opakujte tak dlouho, dokud se ho nenaučí. Po zvládnutí prvního slova ho můžeme začít učit další.
Papoušci žako jsou poněkud konzervativní a citliví na změnu prostředí, krmiva apod. Může jim třeba vadit jen to, když dáme do voliéry čerstvé větvě, ale nedáme je na stejné místo jako ty předešlé. Totéž se může stát i s podáním nového krmiva.
Pokud žako vydává nepříjemné a vřískavé zvuky, na odnaučení se doporučuje zakrytí klece látkou asi na půl hodiny.
Žaka je třeba chovat ve větší kleci. Malé a kulaté klece se pro něj nehodí. Je nutné opatřit klec dobrým uzávěrem, aby jej pták neotevřel.
Žakům prospívá pravidelné rosení vodní mlhou, a to asi dvakrát za týden. Použijte třeba rozprašovač na květiny. Když nebudete žaka rosit, může si začít škubat vlastní peří.
Žako – potrava, krmení
Potrava zahrnuje různé části rostlin, bobule, semena, ořechy a zemědělské plodiny, zejména kukuřici.
Žaka můžeme krmit směsí semen (lesknice, proso, slunečnice, kukuřice, pšenice, oves, pohanka apod.). Semena rádi zobou namáčená a naklíčená.
Nesmíme zapomenout na dostatek ovoce, zeleniny a zeleného krmiva (pampeliška, ptačinec, listy, květy a pupeny stromů, ...).
Hnízdění žaků
Obecně můžeme říci, že chov žaků není jednoduchý, i když počet chovatelů i odchovaných mláďat se v Česku zvyšuje. První zádrhel nastává hned při sestavování chovných párů, jelikož pohlaví žaků se nedá určit na základě vnějších znaků. Když ptáci nechtějí hnízdit, s velkou pravděpodobností jde o dva samce. Ale ani samička nemusí mít zájem hnízdit s každým samcem.
Žako hnízdí v dutinách stromů. Konkrétní doba rozmnožování závisí na dané oblasti a je to zejména ve druhé polovině roku. Snůška obsahuje 2 – 4 vejce a inkubační doba je 28 dní.
V období hnízdění se papoušci žako často drbou drápy na hlavě, otírají o sebe zobáky a samec krmí samici. Pohlavní vyspělosti dosahují v pěti letech. Samec i samice působí před pářením značně rozčileně a rychle běhají po bidlech. Mláďata otevírají oči za 18 dní po vylíhnutí a hnízdo opouštějí asi za 11 týdnů (ve voliéře se však i poté často ukrývají v budce). Za 14 dní po vylétnutí z hnízda začínají sama živit.