Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


Ručný odchov pre začiatočníkov

Ruční odchov pro „začátečníky“

O ručním odchovu papoušků bylo již mnohokrát publikováno nespočet článků a diskutovalo se o nejrůznějších tématech týkajících se této problematiky. Já bych se spíše zaměřil na ruční odchov malých a středních druhů opeřených kamarádů, protože právě o ně je v posledních letech stále větší zájem. Tímto článkem bych chtěl pomoci spíše „začátečníkům“ nejen v samotném umělém odchovu, ale i v rozhodování, zda se při jejich možnostech a s ohledem na znalosti vůbec do této náročné práce s papoušky pustit.

Fotografie:

Informace

V první řadě je základem mít nějaké zkušenosti s klasickým chovem a odchovem papoušků, kdy chovatel tímto způsobem nabírá informace a učí se tak chápat potřeby papoušků. Tyto zkušenosti chovatel následně zužitkuje právě při umělém dokrmovaní. Bez těchto znalostí by se svědomitý člověk neměl pouštět do této obtížné fáze chovu.

 

Pokud možnost klasického chovu papoušků z nějakých důvodů není (častým jevem je bydlení v panelovém domě, kde není možné chovat ptactvo ve větší míře), nabízí se možnost ručního odchovu. Pokud je v okolí zkušený chovatel, který se dokrmování věnuje, úzká spolupráce právě s ním, návštěvy u něho, dlouhé diskuse a praktické zaučení v tomto „oboru“ vás můžou nasměrovat správnou cestou a pomoci vám pochopit tuto problematiku. Bohužel ne každý chovatel je však ochoten podat pomocnou ruku a zasvětit nováčka do tajů této záliby.

 

 

Pomůcky

Dalším krokem je zajistit vhodné zázemí pro dokrmovaná mláďata, tím se rozumí odchovna s regulovatelnou teplotou, dezinfekční prostředky, pomůcky ke krmení – tady je na každém, čím mu bude dokrmování vyhovovat, nabízejí se různé typy lžiček, speciální sondy určené ke krmení přímo do volátka (tady už je zapotřebí určitá zručnost a praxe, aby se neohrozilo zdraví ptáčete, ale tento způsob považuji z mého pohledu za vhodný, a to hlavně z toho důvodu, že tímto způsobem krmná dávka minimálně stydne a do volátka se dostává při správné teplotě). Různé hadičky pro tento způsob nedoporučuji. Třetím a tím nejběžnějším způsobem je krmení lékařskou injekční stříkačkou z boční strany zobáku papouščího mláděte, je to poměrně snadný způsob a doporučil bych ho právě těm, kteří s ručním odchovem začínají.

 

 

Dokrmovací směsi

Další velice důležitou částí je kvalitní dokrmovací instantní směs, v žádném případě nemá cenu pouštět se do výroby dokrmovací směsi doma. I při sebevětším snažení nedosáhne ani zdaleka takové kvality, jakou má průmyslově zhotovený výrobek, a to se samozřejmě odrazí i na papouškovi, kdy se sníží kvalita jeho života. Ale ani průmyslově vyrobená směs není každá vhodná, tady mohu za sebe doporučit Nutribird. Je pravda, že patří mezi ty dražší, ale oproti jiným dostupným značkám je mnohem kvalitnější a to je přece to nejdůležitější. Potrava každého živočicha je základem zdraví a zrcadlem kvality, papoušci nejsou výjimkou.

 

 

Kdy začít

Vhodný věk pro zahájení dokrmování je u mláděte malého druhu papouška přibližně 14 až 16 dní, je to také vrchní věková hranice, kterou bychom neměli překračovat, ale naopak s přibývajícími zkušenostmi snižovat. Čím nižší je věk dokrmovaného mláděte, tím lepší z něho bude v budoucnu mazlíček. Názor, že stačí mládě odebrat týden či dva (dle druhu) před vylétnutím z hnízdní budky, je špatný a takové dokrmování zcela ztrácí na významu, chovatel ho praktikuje zejména z toho důvodu, že je minimálně náročné ať už časově, či finančně.

 

 

Vlastní krmení

Vraťme se ale k dvoutýdennímu mláděti například agapornise, které hodláme vybrat z hnízda. Než tak učiníme, alespoň půl dne před tím, ale raději celý den, zapneme odchovnu, která je samozřejmě řádně vyčištěná a připravená. S předstihem se zapíná z toho důvodu, aby bylo možné doladit požadovanou teplotu nebo případně odstranit závadu. Když vše běží, jak má, vysteleme vyšší misku papírovými ubrousky. Do misky vložíme mládě a i s miskou ho dáme do připraveného inkubátoru. Důležité je počkat, až mláděti vytráví a vyprázdní se jeho volátko, teprve pak je můžeme nakrmit umělou kaší. Pro agapornise použijeme směs Nutribird A21, kterou smícháme s čistou nechlorovanou vodou o teplotě asi 42 stupňů Celsia. Mícháme směs do požadované konzistence, kdy je spíše řidší, ale zase ne tak, aby se usazovala na dně misky a nahoře zůstávala voda. Kaše musí být homogenní a bez hrudek. Když je vše tak, jak má být, a teplota klesla na požadovaných 38 až 38,5 stupně Celsia, můžeme začít s krmením stříkačkou do zobáčku. Zde se výborně osvědčil trik, kdy se před samotným krmením do stříkačky několikrát natáhne velmi teplá voda, aby se nahřála a krmení v ní tak rychle nechladlo. Na teplotu krmné směsi se musí brát velký zřetel, pokud se bude blížit teplotě 40 stupňů Celsia, nejspíše se ptáčeti popálí krk, který do několika hodin oteče a mládě umírá. Pokud se teplota bude blížit ke 37 stupňům Celsia, mládě může potravu odmítat a je důležité ji znovu trošku přihřát na požadovanou teplotu. Krmení nikdy neuchováváme, ale vždy připravujeme nové čerstvé.

 

Častost krmení se vždy různí, ale správným vodítkem je zcela prázdné volátko. Pokud by v něm byl zbytek z předešlého krmení, mohlo by v horším případě dojít ke zkvašení a zdravotním problémům. Po vyprázdnění může následovat další dávka, volátko je důležité nepřeplňovat, nesmí být tvrdé, protože se deformuje a opět mohou nastat zdravotní problémy. Proto raději krmíme méně a častěji.

 

Bohužel v tomto věku mláděte se nevyhneme krmení i v noci, které přestává až přibližně týden před odstavem, kdy už vzhledem k věku ptáčete není nutné. Tím začneme papouška směrovat k dalšímu kroku, kterým je odstav. Papoušek je již zcela opeřený a přivyknutý na pokojovou teplotu, na kterou jsme ho zvykli již během předcházejících týdnů, kdy se postupně v inkubátoru (asi každé tři až pět dnů) teplota o něco snížila. Papoušek je tedy připravený na přemístění do odstavné klícky, kterou doporučuji menších rozměrů. V kleci je samozřejmě malá mělká miska s čistou vodou a stejná miska s drobným krmením, které se skládá hlavně z prosa a drobnozrnné slunečnice nebo výborné směsi od firmy Deli Nature určené právě pro tuto věkovou kategorii. Přes den papouška dokrmujeme dále, ráno, v poledne a večer, po uplynutí přibližně dalších tří až čtyř dnů se počet krmení omezí už jen na ranní a večerní. Po omezení dávek zanedlouho zvídavost a chuť k jídlu donutí mládě ke zkoumání a ochutnávání svého okolí a na řadu přijdou i drobná semínka. Že se o to papoušek pokusil, se pozná snadno podle vyloupaných slupek. Když se tak stane, v dokrmování ráno a večer pokračujeme ještě přibližně dva nebo tři dny a potom se opatrně omezí už jen na večerní krmení. Dokrmování večer pokračuje opět tak dva dny, po této době se snadno přesvědčíme, zda papoušek přijímá potravu zcela sám, či nikoli. Při šetrném pohmatu volátka jsou patrná zrníčka i plné volátko; až se tak stane, krmit kaší přestaneme úplně a hlídáme, zda nedochází ke změnám a vše se vyvíjí, jak má. Samozřejmostí je přistihnout papouška u pítka. Pokud toto vše papoušek zvládne, je za pár dnů připravený těšit se ze společného života s člověkem.

 

V napsaných řádcích jsem uvedl příklad dokrmování agapornise od věku dvou týdnů, při nižším věku nebo jiném druhu se postup může mírně lišit, ale základy zůstávají stejné.

 

Závěrem bych chtěl říci, že ruční – nebo chcete-li umělý – odchov papouščích mláďat je poměrně náročnou záležitostí především z časového hlediska a v dnešní uspěchané době by se každý měl nejprve zamyslet, jestli může obětovat tak velké množství času a splnit vše, co je pro zdárný odchov potřeba.

 

V době, kdy jsem se věnoval dokrmování, se stala mou velkou oporou a pomocnicí má přítelkyně, která se vše naučila a zaskakovala za mě v mé nepřítomnosti, když jsem odešel do zaměstnání. Bez ní bych dokrmovat nemohl. Je to však velká oběť a úvazek, kdy je nemožné se na delší čas vzdálit od domova. Tímto nechci nikoho odradit, jen upozornit …

 
Reklama