Neoféma tyrkysova
Neoféma tyrkysová (Neophema pulchella)
Fotografie:
Život v přírodě
Neoféma tyrkysová je obyvatelkou australských řídkých lesů, otevřených plání porostlých travinami, jejichž semeny se neofémy živí. Z tohoto důvodu byl její dřívější název traváček tyrkysový. Neoféma tyrkysová obývá vlhčí oblasti než neoféma modrohlavá, a proto je poněkud méně náchylná a vnímavá ke zvýšené vlhkosti v našich zařízeních. Tyto neofémy se ukrývají a hnízdí v řídkých lesích a za potravou cestují v ranních a podvečerních hodinách. Tento malý papoušek se vyskytuje nejvíce okolo Nového Jižního Walesu. Hnízdění v přírodě probíhá v období dešťů, od srpna do prosince. Hnízdí ve výškách několika metrů nad zemí ve vyhnilých kmenech a větvích především eukalyptů.
Chov v zajetí
Já chovám neofémy tyrkysové v klecích o rozměrech 150×60×80 cm (délkaךířka×výška). Na neofémy mám dřevěné zařízení, které je zobrazeno na fotce a v němž mám celkem 12 klecí na neofémy a 6 klecí na zebřičky. Tyto klece se mi osvědčily a myslím si, že jsou naprosto dostačující. Budky mám z masivu, jelikož překližkové a různé dřevotřískové jsou podle mě nevhodné. Budky z těchto desek mají tendenci ,,potit se“, a mohou tak způsobovat problémy v inkubačním vývoji mláďat. Budky mám stojaté o vnitřních rozměrech 16×16×31 cm. Velikost vletového otvoru je 5 cm. Pod vletovým otvorem je vodorovná laťka, aby samice mohla lépe vylézat z budky. Dno mám vytvořené z 30 mm prkénka, ve kterém je vysoustružený důlek, aby samičce držela vajíčka lépe u sebe. Jako materiál do budek používám hrubé piliny. Samičky nejčastěji snášejí 5 až 6 vajíček. Inkubační doba je 19 dní.
Neofémy tyrkysové krmím směsí, kterou si míchám sám z různých druhů prosa, lesknice, senegalského prosa, semence a loupaného ovsa. Za nezbytnost považuji pro ptáky neustále dostupný grit, lasturový písek, přírodní sépiovou kost a drcené skořápky. Jako pamlsek dávám piškoty a senegalské proso v klasech. Když ptáky připravuji na hnízdění, krmím naklíčená semena, vaječnou míchanici a zelené krmení. Někteří samci bývají v době toku agresivní, a to i na svoji samičku, která často bývá samcem naháněna a škubána na hlavě a zádech, proto je nutné pestrost stravy upravovat i v tomto ohledu. Po zasednutí na snůšku bývá obvykle konec těmto šarvátkám a samci se uklidní. Při inkubační době pestrost potravy omezím na minimum. Termín inkubace si zaznamenám a dva dny před líhnutím začnu opět míchanici a klíčené podávat. Za dobu, co neofémy chovám, jsem vypozoroval, že když se vylíhne první mládě, samec začne samici navštěvovat v budce; podle toho lze dobře zjistit, jestli se mláďata už vylíhla. V období sezení samice na vejcích jsem tuto aktivitu samců nepozoroval. O mladé se starají oba rodiče. Někdy ještě před vylétnutím všech mladých samička začne s novou snůškou. O mladé se po vylétnutí stará víceméně samec a samička již zahřívá druhou snůšku. Mladé odstavím nejdříve 14 dnů po vylétnutí, ale mohou být s rodiči déle, pokud vůči nim není samec agresivní. Po odstavení do proletové voliéry je velice důležité, aby měli mladí k dispozici měkkou potravu a naučili se bez problémů pozvolna přijímat tvrdou potravu.
Neofémy tyrkysové jsou naprosto nehluční papoušci bez destruktivních sklonů. U všech neofém je velikým problémem jejich náchylnost na vysokou vlhkost. Proto je důležité snažit se eliminovat vlhkost a zbytečně ptáky nevystavovat vlhkému chladnému prostředí. Další velmi nepříjemnou věcí, která ztěžuje chov většině chovatelů, je například megabakterie Escherichia coli, která je přenosná trusem, a tudíž si lze přinést tuto nemoc s nově nakoupeným ptákem, což by nás mělo vést k vysoké opatrnosti při nákupu nových jedinců. Neofémy asi nejvíce trápí různé kvasinky a plísně, proto je čistota klecí a voliér skutečně nutná. Já osobně kvůli čistotě na dně klecí používám bukové pelety a štěpky, které se velmi dobře udržují v čistotě. Pelety vyčistím a i s bakteriemi spálím, což má i hygienický význam. Ještě bych chtěl napsat, že toto jsou moje zkušenosti, a tak to nemusí platit u každého chovatele, protože každý pták je jiný, má jiné nároky a jeho chov je jinak obtížný. Neofémy modrohlavé zimuji v nevytápěné místnosti, ale některé páry tyrkysových a bourků zůstávají i přes zimu venku. Nízké teploty nejsou takový problém v suchém prostředí, kde se mi zatím nestalo, že by pták uhynul, a to zde bylo i minus 19 °C a ptáci na jaře ochotně hnízdili. Horší variantou by bylo teplé a vlhké prostředí, které by neofémám rozhodně nevyhovovalo.
Mutace neofém tyrkysových
Neúplně dominantní
Mezi neúplně dominantní mutace patří například mutace tmavozelená (zelená 1F) anebo olivová (zelená 2F). Jsou to neúplně dominantní mutace a to znamená, že není možné, aby nějaký pták mohl na tuto mutaci štěpit. Tyto mutace se nejspíš objevily poprvé v 80. letech minulého století v Dánsku. Tyto dvě mutace jsou označovány také jako tmavý faktor. Tmavozelená má jeden faktor tmavnutí a oliva má dva faktory tmavnutí.
Při párování tmavozeleného jedince a přírodního jedince dostaneme odchov:
50 % zelených a 50 % tmavozelených, a to v zastoupení obou pohlaví.
Při párování dvou tmavozelených ptáků bude:
25 % mláďat zelených, 50 % mláďat tmavozelených a 25 % olivových.
Při párování tmavozeleného a olivového jedince bude odchov:
50 % tmavozelených a 50 % olivových.
Z páru olivový×olivová je 100 % mladých olivových.
Další neúplně dominantní mutací je mutace rudoprsá, někdy označovaná jako červenobřichá, což je špatný název. Rudoprsá mutace se objevila v 80. letech. Má stejné vlastnosti jako předchozí mutace. Velice atraktivní je v kombinaci například se žlutou skořicovou, kde žlutá barva těla je opravdu sytá a s červenou vytváří pěkný kontrast. Asi nejvíce rozšířená je tato mutace v kombinaci s opalinovou. Rudoprsá mutace existuje v kombinaci takřka se všemi mutacemi. Samec je zbarvený jako přírodní pták, ale od zobáku až po ocas mu zespodu jde červená barva a zrcátka na ramenou má výraznější. Samička má červenou barvu pouze v oblasti od ocasu k horní hraně břicha. Většina chovatelů se domnívá, že jsou i samičky, které jsou červené až po zobák. Můj názor je ten, že pokud je pouze rudoprsá, tak samička celá červená není. Samička červená zespodu až ke kořeni zobáku je pouze v kombinaci s mutací opalinovou.
Dominantní mutace
Jedinou zatím známou dominantní mutací je šedá (šedozelená). Šedá mutace má buďto jeden (1F), nebo dva tmavé faktory (2F). Šedá je také někdy zaměňována s olivovou, a to kvůli podobnému zbarvení. Šedá neboli šedozelená mutace je od olivové ve zbarvení odlišná v tom, že ramena a hlava jsou světle šedé a jakoby s nádechem stříbrné a u olivových jsou tyto partie modrošedé až šedočerné a olivoví ptáci mají barvu těla tmavší než šedozelení, ale zbarvení u obou mutací je variabilní. Červená skvrna na ramenou u samců je výrazná.
Při párování zeleného a šedozeleného (1F) ptáka je odchov:
50 % zelených a 50 % šedozelených (1F).
Při párování zeleného a šedozeleného (2F) je odchov:
100 % šedozelených (1F).
Při párování dvou šedozelených (1F) je odchov:
25 % zelených, 50 % šedozelených (1F) a 25 % šedozelených (2F).
Bohužel z takového odchovu nerozeznáte, který z ptáků má jeden a který dva faktory šedé. Šedozelená existuje například v kombinaci se žlutou, skořicovou, opalinovou a rudoprsou.
Recesivní mutace
Mezi recesivní mutace se řadí například žlutá (dilute). Žlutá mutace je velice rozšířená, a to v kombinaci s rudoprsou opalinovou. Tato mutace byla poprvé odchována v Austrálii kolem roku 1963. Je to recesivní mutace a to znamená, že může štěpit samec i samice. Žlutá barva je velice variabilní, a proto ptáci mohou být i s nádechem zelené barvy. Žlutá barva se zvýrazní, pokud je v kombinaci se skořicovou mutací. Samec má červené znaky v křídlech a světle modrou hlavu a ramena, samice je celá žlutá bez znaků na ramenou. Když párujeme zeleného jedince a žlutého, vznikne celé potomstvo zelených štěpitelných na žluté.
Z páru, kde jeden je zelený štěpitelný na žluté a druhý žlutý, tak odchov bude:
50 % zelených štěpitelných na žluté a 50 % žlutých.
Při párování obou zelených štěpitelných na žluté je odchov:
25 % zelených, 25 % žlutých a 50 % zelených/žluté.
Další recesivní mutací je plavá. Plavá mutace se poprvé odchovala v 80. letech v Anglii. Plaví ptáci jsou oproti přírodním bledší a matnější. Oči jsou po vylíhnutí hned červené a tak zůstávají po celý život. Zobák, nohy a drápky jsou světlejší než u zelených ptáků. Tato mutace není u nás příliš rozšířena možná proto, že není tak atraktivní.
Straka je další recesivní mutací. Poprvé se nejspíš objevila v Nizozemsku okolo roku 1964. U neofém tyrkysových se straky vyznačují jednotlivými žlutými pery. Straky jsou atraktivní, ale bohužel je těžké najít stabilní populaci strakatých ptáků. Mnohdy jde o pouhou známku špatného zdravotního stavu jednotlivého ptáka.
Izabelová mutace vznikla roku 1982 v zemích Beneluxu. Oči má tmavě červené až do hněda. Mláďata se narodí s červeným okem a postupem času jim oči tmavnou. Celkově je izabelová mutace světlejší než přírodní forma. Hlava i ramena jsou světle modré. Samcům červená zrcátka na ramenou zůstávají. U nás tato mutace zatím není příliš rozšířená.
Vázaná na pohlaví
Mutace vázaná na pohlaví znamená, že může štěpit pouze samec a nikoliv samice. Vůbec nejrozšířenější mutací vázanou na pohlaví je mutace opalinová. Základní opalinová mutace se vyznačuje tím, že barva těla je stejná jako u přírodních, ale samec je žlutý od spodku ocasu ke krku a ramenní skvrny samců chybí. Zbarvení zad je od týla až ke kostrci jakoby strakaté. Samice je stejně zbarvená jako samec, a proto je někdy složitější rozpoznat pohlaví. V kombinaci s rudoprsou mutací vzniká velice pěkná kombinace, a to hlavně ve žluté řadě. Chovatelé se snaží o co největší plochy červené barvy. Opalinová mutace existuje v kombinaci se všemi ostatními mutacemi. Odchov od následujících párů:
1,0 zelený×0,1 opalin = 100 % přírodních samců/opalin a 100 % zelených samic.
1,0 zelený/opalin×0,1 opalin = 50 % samců opalinových, 50 % zelených/opalin a 50 % samic zelených a 50 % opalinových.
1,0 opalin×0,1 zelená = 100 % samců zelených/opalin a 100 % samic opalinových.
Další mutací vázanou na pohlaví je skořicová. Tato mutace se poprvé odchovala v Austrálii. Barva těla je světle skořicově zelená. Hlava a ramena jsou nebesky modré a světlejší než u přírodních. Drápky a nohy jsou rovněž světlejší než u přírodních. Oko je po narození červené a později ztmavne do hnědočervené. Samčí znaky v křídle jsou zachovány. V kombinaci se žlutou je barva těla žlutá a výrazná.
Lutino je jednou z nejméně rozšířených mutací neofémy tyrkysové. Tato mutace se určitě vyskytla u Hanse Jürgena. U nás také byly pokusy a ptáci se objevovali, ve většině případů se bohužel jednalo o křížence s neofémou ozdobnou lutino. Z toho důvodu se objevovaly lutino samičky. Avšak v letošním roce už se v Austrálii objevili první samci neofémy tyrkysové lutino, ke zveřejnění fotek jsem bohužel nedostal oprávnění od autora. Pokud tuto mutaci více rozšíří i modrá mutace, otevře se nová brána s mnoha možnostmi nových mutací u neofém tyrkysových.
Novinky v mutacích
Hlavní snahou je vytvořit modrou mutaci. V Belgii se již podařilo odchovat modré opaliny, ale zatím je tato mutace pouze u jednoho chovatele. Stále častěji se však objevuje nová podobně zajímavá mutace, a to fialový faktor nebo-li ,,violet factor“. Tato mutace se zatím podařila odchovat jen pár chovatelům a není ještě pořádně rozšířená, ale vzhledem k její dědičnosti nebude její rozšíření takový problém. Tato mutace je velice líbivá, a to hlavně v kombinaci s opalinovou.
Závěr
Mezi neofémami je nespočet současných krásných mutací a mnoho nových se jich stále objevuje. Podle mě neofémy patří mezi papoušky, kteří se pyšní tolika mutacemi a jejich kombinacemi, že se mohou bez problémů rovnat například agapornisům nebo alexandrům. Některé nové mutace jsou bohužel stále velmi finančně náročné na pořízení. Děkuji za podporu v chovu rodině a kamarádům, jako je J. Vojtěch, F. Kubát a M. Šaroun. Přeji všem chovatelům hodně úspěchů v chovatelství a radost z odchovaných mláďat.