Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


CHov Lori

 

S lorii se příliš často nesetkáme. V České republice je chová pouze hrstka chovatelů a Zoo Praha. Tito ptáci prostě nejsou populární. Ale proč? Vždyť snad v celé papouščí říši nenajdeme barevnějšího a osobitějšího opeřence, než je právě lorie. Někdo si je nepořídí kvůli řídkému trusu a speciální výživě. Jiný zase kvůli nutnosti temperovaného zimoviště. Podle mého názoru je však hlavní příčinou nedostatečná informovanost chovatelů.

Fotografie:

Předtím než jsem začal sám lorie chovat, pro mě čeleď Loriidae nějak matně představovala pár druhů, které jsou stejně velmi drahé a těžko se shánějí. Když pak člověk ještě navíc zjistí, že se živí nektarem a mají řídký trus, který doslova stříkají kolem sebe, je vymalováno. Jedná se prostě o nedostupné ptáky.

 

 

Krmení

Netřeba zastírat, že chov loriů s sebou opravdu přináší několik specifik. Pokud nejsme schopni ptákům základní podmínky poskytnout, raději si je nepořizujeme. Zároveň je třeba uvést, že jsou tyto věci často zveličovány a díky tomu přichází mnoho chovatelů o potěšení z chovu těchto krasavců. První překážkou je zmíněná výživa. Někdo ještě stále drží lorie na suchém zrní v kombinaci s ovocem. Napříč druhovým spektrem celé čeledi Loriidae najdeme pár zástupců, kteří se různou měrou opravdu doplňkově semeny živí. V žádném případě to ale není jejich hlavní zdroj potravy. Když provedete pitvu lorie a porovnáte anatomickou stavbu vnitřních orgánů trávicí soustavy s jinými papoušky, zjistíte, že postrádá svalnatý žaludek, respektive je značně redukovaný. Ventriculus slouží k mechanickému zpracování tvrdých semen, a bez něho je tedy nemožné stát se zrnožravcem. Zmínění chovatelé budou argumentovat tím, že jejich ptáci na slunečnici prosperují, a dokonce odchovávají. Otázka je, jak dlouho a za jakou cenu. Loriové obecně mají problém strávit složitější struktury, jakou je třeba lepek. Prošlé semínko slunečnice může jednak mechanicky poškodit epitel trávicího traktu a jednak je jeho potenciální energetický výtěžek využit jen z malého procenta.

 

Pokud nekrmíme suchým zrním a ovocem, zbývají nám v podstatě dvě možnosti. Buď použijeme vlastní mix, nebo instantní směs. Druhý zmíněný způsob je jednoznačně rychlejší a jednodušší na přípravu. Prostě jen zalijeme instantní prášek vlažnou vodou. Složení krmení se také nemění, což někdo považuje za výhodu, já spíš za nevýhodu. Podle mého názoru výrobci stále nemají moc dobrý přehled o tom, čím se ptáci ve volné přírodě ve skutečnosti živí a co vlastně potřebují. Sám jsem byl na několika seminářích distributorů těchto krmiv, které mě v tom ještě utvrdily. Na základě této zkušenosti a mých praktických zkušeností s instantním krmením, jsem se rozhodl, že půjdu svou vlastní cestou. Pokusil jsem se navázat na německé chovatele Neffa a Bosche, kteří se podle mého názoru dostali dál než Nekton, Orlux, Aves a všechny ostatní firmy dohromady. Směs je založena na nižším obsahu proteinu ve formě ovesné hladké mouky. Dále je v ní také cukr, pivovarské kvasnice a vitamíny. Tohle je opravdu zjednodušená kostra krmení. Já ji používám v trochu poupraveném složení, ale to je zase téma na celý další článek. Nektar předkládám každý den v čistých nerezových miskách.

 

 

Chovatelské zařízení

První otázka, kterou bychom si měli položit při stavbě chovatelského zařízení, je: „Chováme zvířata pro radost, nebo kvůli nějaké vlastní touze je vlastnit, popřípadě zpeněžit úspěšným odchovem?“ Chov v zajetí nemůže být už z principu ideální. Obzvláště pak pro jedince, kteří se narodili ve volné přírodě. Já myslím, že si každé živé zvíře alespoň základní důstojné podmínky k přežití zaslouží. Jaký komfort svým svěřencům poskytneme, je každopádně věcí každého a těžko na tom něco změníme. Nutno zmínit, že mnoho ptáků uhyne jen díky lenosti nebo hlouposti chovatele. Pokud tedy na chov určitého druhu nejsme připraveni, nepořizujeme si ho.

 

Základním parametrem každého zařízení je jeho velikost. V čeledi Loriidae nalezneme papoušky malé a střední velikosti. Z vlastní zkušenosti předpokládám, že menším druhům (jako je lori vousatý, fialovolící nebo charmozín červenoboký) stačí klec o velikosti 1 m3. Střední druhy (lori mnohobarvý, škraboškový, mošusový, ozdobný) vyžadují voliéru o délce 1,5 m při minimální šířce alespoň 70 cm. Velké druhy loriů (lori olivový, tříbarvý, černý) si zaslouží už větší prolet, ideálně tři metry na délku. Přechodně je samozřejmě možné ptáky chovat v menších ubikacích. Existuje mnoho chovatelů (i v České republice), kteří mají na prostorové nároky jednotlivých druhů odlišný názor a chovají všechny druhy bez rozdílu v klecích. Možné to je, odchovu v těchto rozměrech docílíte nejspíše taky. Já bych ale dlouhodobě třeba lorie olivové v kleci nechoval.

 

Stejně jako u chovu ostatních papoušků se vyplatí mít celoroční vytápěné voliéry. Ptáci si mohou vybrat podle svého a hlavně je nerušíte přemísťováním při hnízdění. Vybudování takového zařízení může být ale finančně náročné. Sám mám některé voliéry jen letní a ptáky z nich přesunuji na zimu do klecí ve sklepě. Většina loriů snese u nás v severních Čechách venkovní pobyt bez přitápění od května do září. Výjimkou jsou snad jen malí charmozíni, vinové, loriové límcoví a vousatí. V posledních letech se i u nás rozmohl chov v tzv. závěsných klecích, kdy mají ptáci místo dna rošt asi metr nad zemí. Estetické to moc není, praktické ano. Opět tedy záleží na zvážení chovatele. Pokud máme voliéry s pevným dnem, můžeme ho vydláždit a pravidelně čistit wapkou. K čemuž je samozřejmě nezbytný odtokový kanálek. Nebo můžeme použít také podestýlku. Já jsem v minulosti zkoušel rašelinu, mulčovací kůru, piliny, skartovaný papír a písek. Po těchto experimentech jsem se rád vrátil nazpátek k hoblinám, protože dokážou nejlépe nasát tekutý trus. Právě vysoká vlhkost může být totiž často na škodu. Obzvlášť v nevětraném zařízení pak dochází k namnožení plísní a škodlivých patogenů. Pokud nemáme spolehlivou ventilaci, vlhkost raději regulujeme na nějakých 70–75 %. Teplotu se snažím udržovat alespoň na 18 °C, ideální je 21 °C.

 

Důležitým aspektem při stavbě zařízení je samozřejmě materiál. V případě loriů určitě doporučuji myslet především na dostatečnou a pohodlnou údržbu. Proto musí být vše omyvatelné. Dřevěné voliéry se používají, já sám v nich v současné době ještě některé lorie mám, ale musím říci, že je to dost nepraktické. Hlavně v prostoru krmítek loriové své okolí opravdu dost intenzivně znečišťují. Dřevo také může začít časem hnít. Velmi dostupným řešením jsou hliníkové profily, ze kterých se dají pohodlně zhotovit jakékoliv ubikace. Na plné stěny je ideální použít polykarbonát nebo obklady. Pletivo je vhodné dát pouze na čelní stěnu, abychom ptáky mohli pozorovat. Přepážky je lepší udělat neprůhledné. Ptáci se jednak neruší při hnízdění a jednak si neuštipují drápky přes pletivo. Ostatní chovatelé s tím třeba problém nemají, mně se to ale už stalo asi třikrát, a to hlavně když byli ptáci v toku.

 

 

Hnízdění

Chov běžně dostupných druhů loriů, které zahrnují především rod Trichoglossus a Lorius, není nikterak složitější než u ostatních papoušků. Výhodou například je, že i v době hnízdění předkládáme v podstatě stejnou potravu. Dalším kladem je také schopnost loriů hnízdit celoročně. Ideálně ale pár necháme vyvést mláďata jen dvakrát, aby se nevysílil. Budku necháváme zavěšenou celoročně, protože v ní ptáci s oblibou nocují. Na rozměrech zas až tak nezáleží. Ležaté budky u mě ale skoro všichni loriové odmítali. Nezapomeneme také na žebříček, čímž můžeme zabránit rozbití vajec. Pro začínající chovatele určitě doporučuji lorie mnohobarvé. Pokud nám pár jednou zasedne a vyvede mladé, dočkáme se od něj pravděpodobně v budoucnu ještě spousty odchovů. Stejně tak lépe snášejí nižší teploty.

 

Péče o lorie s sebou nese spoustu plusů i minusů. Podle mě však ty kladné věci jednoznačně převažují, a pokud si je někdy pořídíte, určitě nebudete litovat. V České republice existuje navíc od roku 2001 Českomoravský klub chovatelů loriů, kde může každý loriář dál rozvíjet svůj koníček.

 

 
Reklama