Choď na obsah Choď na menu
 


Papagáj Senegalský

O senegalcích …


Po získání nových zkušeností v chovu senegalců jsem se pokusil napsat další článek, který snad trochu pomůže dalším chovatelům a přinese něco nových informací a poznatků. Papoušek senegalský je všeobecně relativně dobře známý a často chovaný druh, přesto začnu obecnými informacemi.

Latinsky: Poicephalus Senegalus,
anglicky: Senegal Parrot,
německy: Mohrenkopfpapagei.
Výskyt: Čad, Gambie, Guinea, Kamerun, Mali, Nigerie, Pobřeží slonoviny, Senegal.

Popis
Tento papoušek dorůstá velikosti 23 cm a váží kolem 150 g. Vzhled se u ptáků opačného pohlaví bohužel moc neliší. Jak u samce tak u samice převládá zelená barva. Zelená jsou záda, křídla i klínek na prsou. Hlava je pak šedá až tmavě šedá. Spodní strana křídel a ocasu je pak světle žlutá, oční okruží a zobák černé, duhovka žlutá. U mladých ptáků je celé oko černé. Nohy jsou tmavě šedé.
Barva břicha je pak různá a vypovídá o poddruhu ptáka.
• Žlutý klín – Poicephalus senegalus senegalus (nominátní poddruh): výskyt v jižní Mauretánii, jižní Mali, Guinea a na ostrově Los.
• Oranžový klín – P. s. mesotypus: výskyt ve východní a severovýchodní Nigérii a v Kamerunu, až po jihozápadní Čad.
• Červený prsní klín – P. s. versteri: Výskyt v Pobřeží slonoviny, Ghaně a západní Nigérii.
Problematika rozlišování poddruhů se objevila na chovatelských diskusích, proto jsem se pokusil najít co nejpřínosnější fotografie (zdroj ornitoloxia.com). Lze říci, že poddruh S. senegalus má břicho jasně světle žluté, S. mesotypus žlutooranžové a břicho jasně oranžové s nádechem do červena má poddruh S. versteri. Dohady chovatelů na toto téma jsou na místě, protože rozlišení je značně obtížné. Jistě docházelo a dochází ke křížení i mezi jednotlivými poddruhy, což je dáno i dovozem. Dovoz lze rozdělit na dvě období, kdy se nejdříve ve větším množství přivážel poddruh senegalus, ale později mesotypus. Poddruh versteri je v našich chovech zřejmě nejméně zastoupen a pravděpodobně se dovezlo jen pár kusů tohoto poddruhu mezi ostatním dovozem.
Samec se od samice přece jen trochu liší a zkušenější chovatelé dokáží pohlaví určit. Určitě to ale není stoprocentní metoda, je tedy lepší papouška podrobit vyšetření DNA nebo endoskopii. Co se týče rozdílu ve vzhledu, pak samičky mívají prsní (zelený) klínek protažený až mezi nohy, je tedy mnohem delší než u samců, kterým končí na prsou. A pod ocasem bývají zelené, samec by měl mít v těchto místech všechna peříčka žlutá. Pak je ještě pozorovatelný rozdíl ve tvaru hlavy a v šířce zobáku, ale to je markantní nejvíce ještě v boudě nebo po vylétnutí, kdy se podle rozdílu v těchto znacích poměrně spolehlivě rozpoznají samci od samic v jednom hnízdě.

Chov
Tento druh krmíme směsí zrnin pro střední papoušky. Ta obsahuje nejčastěji slunečnici, kardi, pšenici, kukuřici, semenec, proso, čirok, mungo, pohanku a niger. Potřebným doplňkem stravy je ovoce a zelenina. Velice dobře berou i zelené krmení jako salát, pampelišku, ptačinec apod. Vhodným doplňkem je i naklíčené zrní (pšenice, slunečnice, kukuřice, kardi, mungo, hrách, fazole), granule, piškoty, vařená nesolená rýže nebo těstoviny, sýr atd. Pro ptactvo je v zajetí důležitá nejen strava, ale i další doplňky, podporující příjem potravy, trávení a celkový psychický stav papouška. Jako zdroj vápníku je nejlepší sépiová kost, případně stará vápenná omítka. Je dobré jako bidla i k okusu předkládat čerstvé větvičky nejlépe ovocných stromů, ale i borovice a jedle jsou vhodné. Pozor na čokoládu a avokádo – jsou pro papoušky jedovaté.

Moje zkušenosti
Svůj pár jsem pořídil v roce 2002. Samec je pravděpodobně z odchytu a samice odchov z tohoto roku. Dal jsem je do původní dřevěné voliéry 2×1×2 m (dך×v). Tato stará voliéra byla postavena ze dřeva a králíkářského pletiva. Ptáci se k sobě první rok moc neměli, ale po roce to bylo lepší, probírali si navzájem peří a dokonce jsem již zahlédl, jak se krmí. To jsem přestal uvažovat o původně plánované výměně a dokoupení dalšího páru. Ve dvou letech jsem jim nabídl boudy. Tři byly pověšeny svislým směrem. Dvě měly hloubku asi metr a třetí přibližně půl. Čtvrtá bouda byla zavěšena vodorovně. Všechny byly přírodní, prkennou jsem nezkoušel žádnou. Občas do boudy zalezli, někdy se krmili, ale samec se v boudě spíše schovával a k hnízdění toho roku nedošlo. To se změnilo v létě následujícího roku (samice byla v té době tříletá). V těch samých podmínkách navštěvovali v červnu boudu intenzivně, dno ze smrkového prkna zcela „prohlodali“. Dno jsem posléze opravil, ale bohužel již nenasedli. Toho roku (2005) na podzim, jsem opravil starou voliérku 1×0,5×1 m a dal do pokoje s boudou, kterou si vybrali (viz. foto).
V tomto období bylo v pokoji pouze asi 18 °C a svítil jsem 10 W žárovkou z auta od 4:00 do 9:00. Světelný režim jsem volil takto úmyslně. Sice nás ptáci ráno budí (spíme ve vedlejším pokoji), ale odpoledne se jim zcela přirozeně stmívá. Opět se krmili, ale v boudě se spíše jen schovávali. V prosinci jsem již moc nedoufal, ale v lednu jsem po oslavě taťkových padesátin šel v pět hodin ráno spát a oni se pářili! To jsem měl opravdu ohromnou radost, těžko se to vypráví, ale byl to naprosto super zážitek. Hned jsem vzbudil i přítelkyni a tiše jsme je pozorovali. Pokračovali v klidu dál, byla totiž osvícena jen voliérka, a tak nás v druhém koutě pokoje vůbec nezpozorovali. Byl jsem moc zvědavý, jak to dopadne. Pak se samice již velice často a dlouho zdržovala v boudě. Ze začátku i se samcem. Po čase bylo slyšet v boudě válení vajíček a pak pískání mladých. Stále jsem je co nejméně rušil a poprvé jsem odkryl víko boudy, když staršímu mláděti bylo zhruba dvacet dnů. První jejich hnízdění dopadlo naprosto skvěle, ze dvou oplozených vajec sami odchovali dvě mláďata. Naprosto v pohodě krmili, po čase začal spát samec na víku boudy a uvnitř s mladými byla jen samice.

Musím říci, že si uvědomuji, jaké jsem měl ohromné štěstí. Koupil jsem jen dva ptáky a z nich se vytvořil dokonalý harmonický pár. Zvláště u tohoto druhu je to otázka většinou dlouhé doby, často doprovázené změnou partnerů. Navíc jsou to naprosto vzorní rodičové! Tento první odchov jsem prodal na ochočení do rodin. Jeden je v Praze, ten se výborně ochočil, napodobuje domácí ptactvo, telefony a popískává melodie. Po roce začínal trochu mluvit. Z druhého byl chovatel trochu nešťastný. Ale s odstupem času vidím, že na tom měl vinu především sám majitel. Vzal si ho hned po vylétnutí, že si ho dokrmí, a tak se lépe ochočí. Bohužel ho bral do ruky, senegaleček ho kloval, protože se bál, a tak ho bral majitel v rukavici. Já si myslím, že proti vůli ptáka a ten pak na ruku útočil. Naučil se také napodobovat zvuky, šel na rameno i na ruku, ale jak viděl otevřenou dlaň, kloval do prstů.
Další rok se hnízdění povedlo zase v zimě, v menší pokojové voliérce. Toho roku tento pár odchoval k úplné samostatnosti dokonce tři mladé.

Jeden sameček šel do chovu na jihu Čech, další dva jsem si nechal pro sebe, protože se chci pokusit sestavit další chovný pár. S tímto odchovem jsem je dal do velké voliéry na půdu a zde se v říjnu chystali zřejmě na další hnízdění. Lezli do boudy a krmili se. Tak jsem pár přemístil opět dolů do pokoje a nyní vyseděli opět dvě mláďata.
Toto je fotka odchovu z roku 2007. Senegalci jsou již ve větší voliéře na půdě.
Na léto dávám chovný pár do větších voliér na půdě (2×2×0,7 m), kde se vylétají, odpočinou si po odchovu a na podzim, když se začíná ochlazovat, je vracím do pokoje.

Krmení
Krmím celoročně míchanou směsí jak suchou tak klíčenou, kterou si sám připravuji. Suchá se skládá ze slunečnice, kardi, ovsa nahého i obyčejného, ostropestřce a semence. K tomuto základu přidám míchanou kupovanou směs, která je velice pestrá a obsahuje velké množství dalších zrnin. Směs, kterou klíčím, si připravuji také sám. Je to směs pšenice, tritikale, kukuřice, slunečnice, kardi, nahého i normálního ovsa, fazolí, a trochu prosa, které mně suché vůbec neberou, ale klíčené ano. Mimo dobu hnízdění dostávají naklíčené krmivo jednou až dvakrát týdně, při odchovu pak denně. V době hnízdění je pak důležitá vaječná míchanice, kterou mně neberou hned zpočátku, ale až tak od dvou týdnů věku mladých. A v tomto období podávám zvýšené množství piškotů. V rozumném množství podávám piškoty celoročně, protože je mají moc rádi. Stejně jako ořechy, ale s těmi opatrně, jsou dost tučné. Sezónně nabízím veškerou zeleninu a ovoce, jak zahrada nadělí. V zimě pak dávám rozmrzlou směs, kterou si připravuji na podzim smícháním rybízu (červeného i černého), angreštu, jeřabin, borůvek a dalších plodů. Zamražením neztratí ovoce mnoho vitamínů. Směs je sice po rozmrazení „blemtavá“, ale i přesto ji rádi berou. Zelené krmení podávám podle toho, které je na zahrádce k mání, nejčastěji pampelišku a ptačinec.

Tak to je asi vše o krásném, inteligentním a oblíbeném papouškovi a mých zkušenostech o tomto druhu. Prozatím se mému páru dařilo, ale letošní se odchov se nezdařil jak by měl. O tom snad příště …